... jak to všechno začalo

# TĚŽKÝ ŽIVOT KEDDYHO "díl druhý"

... jak to všechno začalo, jak jsem dostal svojí opravdovou práci ...

Když chcete dělat golfového kedíka, potřebujete hráče golfu. Bez toho to prostě nejde. Můžete být golfista a čekat, až vás kamarád požádá, abyste mu nesl bag na turnaji, kde mít keddyho, vypadá dobře. Můžete si dát inzerát s nabídkou služeb golfového keddyho a čekat. Ale, to asi nevyjde. Také se můžete poflakovat po klubovně a povídat o tom, jak jste dobrý keddy. Anebo si hráče "uděláte." Syna nebo dceru "dáte" na golf a čekáte.

Já to měl trochu jinak. Golf sleduji již minimálně 20 let. Před deseti lety jsem "začal začínat." A pak přišel výběr sportu pro dceru, která již tou dobou aktivně plavala. Golf, přece golf. Odpočinek pro tělo od vody plné chloru. Žádná voda, tedy kromě červených a žlutých kolíků na hřišti 😊 A není to jen sport, je to životní filozofie, je to fair play, džentlmentství, slušné chování, poctivost. Golf nám rodičům pomůže z dcery vychovat dobrého člověka.

Výběr klubu, byl trochu náhoda. Velké hřiště, které máme za rohem, jsme rovnou vyřadili, hřiště za kopcem, jsme měli v záloze. Hřiště vzdálené 30 kilometrů se známou v recepci, také možnost. A pak jsme jeli náhodou kolem. Kolem Hořehled. Zastavili, podívali, prošli. A něco tam uvnitř, možná to znáte, nám řeklo, "Tady je krásně, tady musí být fajn lidi."

A další rok na jaře jsme stáli na "našem" prvním golfovém tréninku. Já tedy zatím jako rodič, řidič. A když mě dcera po pár trénincích, cestou domů řekla, "Už se těším na příště," v tu chvíli jsem věděl, že v Hořehledech je dětem dobře.

To byste museli zažít. Tady dělají golf, protože ho mají rádi, tady dělají dětský golf, protože mají rádi děti. Jsou tady opravdu fajn lidi. Pocit nezklamal, děkuji za tu náhodu.

Přiznám se, taky jsem si myslel, "Když už tam budu, začnu pořádně trénovat a hrát." Jak jsem byl bláhový. Ano, můžete dítě na tréninku vyložit a jít si po svém. Třeba hrát svůj golf. Za dvě hodiny vyzvednout a vyslechnout si trenéra, jak to vaší ratolesti jde, nebo taky nejde. Pustíte to z hlavy. A domů, zpátky do svého světa. Nebo vás to pohltí. Na trénincích hltáte každé slovo trenéra a sledujete děti, jak rostou, jako sportovci, jako lidé. Čistíte si hlavu, odpočíváte, relaxujete. Na svoji hru, nemáte čas. V tu chvíli není vaše hra důležitá. Pokud jste tomu otevření, tak v Hořehledech, vás to dostane.

A najednou to přijde. Dcera má první turnaj. "Tati, nesl bys mi bag?", povídá, nečeká na odpověď a již dává rady, co dělá keddy. Co musí, co nesmí, jak se na hřišti chová.

"Tati, budeš můj keddy?" Věta, která před pěti lety určila mojí golfovou cestu.

... mám nejlepší práci na světě ... "UtahanejKeddy"