... co se stalo ?

# TĚŽKÝ ŽIVOT KEDDYHO "díl sedmý"

... co se to stalo ? ...

Je podzim, poslední oficiální trénink s trenérem. Cesta domů, tak nějak potichu. Smutek, že končí celkem úspěšná sezóna? Radost, že konečně končí? Kdo se v tom má vyznat, kdo se má vyznat v hlavičkách našich dětí.

S odstupem času již vím, že to bylo takové "oddechnutí" na konci sezóny.

Hole, bag, vozík, boty, míčky a veškeré vybavení pečlivě vyčistit, připravit na příště. Vše v klidu, něco já, s něčím pomáhá sama hráčka. Potichu, ani si o golfu moc nepovídáme. Týden, další týden. O golfu ani slovo. O našem golfu, sportovní svět golfu samozřejmě sledujeme, na tom se nic nemění.

A najednou to přijde, na horách napadl sníh. "Tati, nepojedeme na hory?" dostávám otázku. "Jasně, jedeme", povídám a jdu zkontrolovat výbavu. Prkna ready, můžeme v sobotu jet. "Tati, já bych ale chtěla na lyže, ne na snowboard". "Aha, já ale lyže odložil. Před pár lety si chtěla na prkno, tak jsem šel do toho s tebou. Já, ale na prkně zůstávám. Nevadí?" Co bychom pro naše děti neudělali. Jetý lyže, nový hadry, boty. Novou přilbu, protože lyžaři, přece nosí jinou než snowboarďáci 😉 Ještě, že termoprádlo může být stejný. Ty bláho, nemůže je to malý, potřebuje větší. Uff !

Milujeme naše děti a když to jde, uděláme pro ně vše. Další sobotu připraveno, můžeme na kopce. V našem týmu máme dlouholetou lyžařku, tak z pozadí vystupuje náš nejdůležitější člen týmu. Kromě toho, že se nám již několik sezón stará o naše bříška a čistý prádlo, letos přichází nová role. Maminka bude lyžařský instruktor.

Trénovat vlastní dítě je o ústa, to víme. Proto funkci instruktora lyžování, po chvíli, přebírá profesionál z lyžařské školy na Klínovci. Pro jistotu, pro klid. Dcera je na sporty talent, určitě po mně, proto již druhý den jezdíme normální sjezdovky. Já na prkně, dcera na lyžích. Maminka, nám po pár dnech povídá: "Jste paka, jezdit několikrát týdně na 120 kilometrů vzdálený hory, to nedávám". Tak v tom jedeme zase sami. Pátky, soboty, večerní lyžování.

A o golfu, ani nemáme čas se bavit.

Pochopil jsem to. Pět let se náš skoro veškerý čas, točil jenom okolo holí. Veškeré jiné aktivity, i dovolené, jsme vždy plánovali ve shodě s golfem. S tréninky, s turnaji, se "suchou" přípravou. Možná toho bylo na nás oba moc.

Asi to muselo přijít. Nějak samo to vyplynulo, dáme si normální zimní golfovou pauzu. Oba. Je zima, na hory už můžeme, sportovně nezahálíme. Možná, že to někdy přeháníme, ale baví nás to oba. Dcera válí na lyžích, já za ní lítám na prkně. Ji to moc baví a já miluju čas s ní.

Na jaře, ale budeme zase připraveni. Na golf. Slibuji.

... mám nejlepší práci na světě ... "UtahanejKeddy"